Jak pracuje Daseinsanalytik s klientem

Daseinsanalýza je psychoterapeutický směr, který vychází z fenomenologie a existenciální filosofie, zejména z myšlení Martina Heideggera a jeho pozdějšího rozvinutí v oblasti psychoterapie a psychiatrie. Přestože její filosofické zázemí může na první pohled působit složitě, samotná práce s klientem je založena na něčem velmi prostém: na pozorném setkání dvou lidí a na snaze porozumět tomu, jak člověk skutečně prožívá svůj život.

Daseinsanalytik se nesnaží člověka vměstnat do předem připravené teorie. Nezačíná otázkou „Co je s Vámi špatně?“, ale spíše otázkami:

Jak se Vám nyní žije?

Jaký je svět, ve kterém právě žijete?

Co je pro Vás otevřené a co se naopak zdá být uzavřené?

Co Vás tíží, čeho se obáváte a po čem toužíte?

Daseinsanalýza se tak nesoustředí pouze na psychické obtíže samotné, ale na celý způsob, jakým člověk existuje ve vztahu k sobě, druhým lidem, vlastnímu tělu, minulosti, budoucnosti a světu kolem sebe.

Co znamená Dasein?

Slovo Dasein pochází z němčiny. V běžném jazyce znamená přibližně „existence“ nebo „přítomnost“. Ve filosofii Martina Heideggera však získává zvláštní význam.

Dasein není další odborný název pro psychiku nebo osobnost.

Označuje člověka v jeho způsobu bytí – jako někoho, kdo se vždy již nachází v určitém světě, má vztahy, minulost, možnosti, starosti, očekávání a nějakým způsobem rozumí tomu, co pro něj věci znamenají.

Člověk totiž nikdy neexistuje izolovaně.

Vždy již žije ve světě.

Má rodinu nebo její nepřítomnost. Práci nebo nezaměstnanost. Přátele, samotu, závazky, vzpomínky, tělo, domov, obavy, plány a očekávání.

Daseinsanalýza se proto nepokouší člověka oddělit od jeho života a zkoumat jeho psychiku jako samostatný objekt. Zajímá ji právě způsob, jakým se člověku jeho svět otevírá.

Bytí-ve-světě

Jedním ze základních pojmů Daseinsanalýzy je bytí-ve-světě.

Neznamená to pouze skutečnost, že člověk fyzicky žije na určitém místě. „Svět“ zde znamená celý prostor významů, vztahů a možností, který člověk obývá.

Pro někoho může být práce zdrojem smyslu. Pro jiného místem úzkosti.

Domov může být místem bezpečí, ale také místem napětí.

Budoucnost může být vnímána jako otevřená možnost, nebo jako něco prázdného a beznadějného.

Tentýž svět tedy není pro každého stejný.

Daseinsanalytika zajímá právě to, jak se svět ukazuje konkrétnímu člověku.

Otevřenost a možnosti

Člověk nežije pouze tím, čím právě je.

Žije také tím, čím by mohl být.

Má možnosti.

Některé možnosti si uvědomujeme velmi jasně. Jiné přehlížíme. Některým se vyhýbáme, některých se bojíme a některé mohou být v určité životní situaci téměř neviditelné.

Psychické obtíže někdy doprovází právě pocit, že se svět možností zužuje.

Člověk může mít dojem, že „nemá kam jít“, „nic nemá smysl“, „nic nezvládne“, „musí všechno vydržet“ nebo že existuje pouze jediný způsob, jak se svou situací naložit.

Jedním z důležitých směrů terapeutické práce proto může být postupné zkoumání otázky:

Jaké možnosti jsou v mém životě ještě otevřené?

Terapeut však klientovi nepředkládá seznam správných možností. Společně hledají, co je skutečně jeho vlastní a co odpovídá jeho konkrétní životní situaci.

Jak probíhá daseinsanalytický rozhovor?

Daseinsanalytický rozhovor nemá podobu výslechu ani předem připraveného diagnostického dotazníku.

Terapeut samozřejmě může potřebovat znát důležité informace o zdravotním stavu, životní historii nebo současných obtížích. Samotná terapeutická práce však postupuje především prostřednictvím rozhovoru.

Klient přináší to, co je pro něj právě důležité.

Může mluvit o úzkosti.

O vztahu.

O samotě.

O práci.

O pocitu selhání.

O tělesném prožívání.

O strachu z budoucnosti.

O něčem, čemu sám nerozumí.

Terapeut naslouchá a pomáhá zkušenost postupně zpřesňovat.

Může například položit otázku:

Kdy se tento pocit objevuje?

Jak jej zakoušíte v těle?

Co se v té chvíli děje ve Vašem vztahu k ostatním lidem?

Jak se Vám v té situaci ukazuje budoucnost?

Co by se stalo, kdybyste jednal jinak?

Takové otázky nemají klienta dovést ke správné odpovědi.

Jejich smyslem je pomoci mu podívat se na vlastní zkušenost přesněji.

Fenomenologický způsob práce

Daseinsanalýza používá fenomenologický přístup.

Jednoduše řečeno to znamená, že se terapeut snaží nejprve porozumět tomu, jak se věci skutečně ukazují člověku, který je prožívá.

Nespěchá proto okamžitě k vysvětlení.

Když klient řekne:

„Mám strach.“

terapeut se nemusí nejprve ptát:

„Co tento strach způsobilo?“

Může začít otázkou:

„Jaký ten strach je?“

„Kdy přichází?“

„Co se v tu chvíli mění?“

„Čeho se svět najednou stává plný?“

„Co Vám v té chvíli připadá nemožné?“

Fenomenologický rozhovor se snaží zkušenost nejprve vidět takovou, jaká je, než ji začne vysvětlovat.

Symptom v kontextu života

Daseinsanalytik samozřejmě bere psychické symptomy vážně.

Úzkost, deprese, panické stavy, nutkavé myšlenky, psychosomatické obtíže nebo vztahové problémy mohou člověku způsobovat velmi výrazné utrpení.

Daseinsanalytický přístup se však snaží nepohlížet na symptom izolovaně.

Ptá se:

Jaké místo má tato obtíž v celkovém způsobu života člověka?

Například úzkost není jen určitý tělesný nebo psychický stav.

Může zároveň měnit vztah člověka ke světu.

Místa, která dříve působila bezpečně, se mohou stát ohrožujícími.

Budoucnost se může jevit jako nebezpečná.

Tělo může být prožíváno jako nespolehlivé.

Druhý člověk se může stát někým, od koho potřebujeme neustálé ujištění.

Daseinsanalýza se snaží tyto souvislosti společně s klientem rozpoznávat.

Ne proto, aby utrpení romantizovala, ale aby mu bylo možné lépe porozumět.

Vztah k minulosti

Daseinsanalýza se může zabývat také minulostí.

Dětství, rodinné vztahy, ztráty, traumatické zkušenosti nebo důležitá životní rozhodnutí mohou výrazně ovlivňovat současný život.

Minulost však není chápána pouze jako soubor příčin, které mechanicky určují přítomnost.

Důležitá je také otázka:

Jak je tato minulost přítomna dnes?

Některé dávné události mohou být fakticky skončené, ale způsob, jakým se člověk vztahuje k sobě, druhým nebo budoucnosti, může být stále jejich prostřednictvím utvářen.

Terapeutická práce proto není archeologickým pátráním po jediné události, která všechno vysvětlí.

Minulost zkoumáme tehdy, když pomáhá porozumět současnému způsobu života.

Vztah k budoucnosti

Stejně důležitá je budoucnost.

Člověk totiž nežije pouze ze své minulosti.

Žije také směrem k tomu, co očekává.

Někdy člověk budoucnost vnímá jako otevřený prostor.

Jindy může být téměř prázdná.

Nebo naopak plná nebezpečí.

Daseinsanalytická práce proto může otevírat otázky:

Na co se těším?

Čeho se obávám?

Co očekávám od sebe?

Co ode mě očekávají druzí?

Jak bych chtěl žít, kdybych nemusel naplňovat všechny představy okolí?

Budoucnost zde není pouze plán.

Je součástí způsobu, jakým člověk existuje již dnes.

Vztahy a bytí s druhými

Člověk není izolovaná bytost.

Od počátku žije mezi ostatními lidmi.

Daseinsanalýza proto věnuje velkou pozornost vztahům.

Nejen partnerským nebo rodinným.

Také tomu, jak člověk obecně prožívá blízkost, samotu, důvěru, závislost, konflikt, odmítnutí nebo odpovědnost.

Někdy se člověk příliš přizpůsobuje očekávání druhých.

Jindy se před nimi uzavírá.

Někdy touží po blízkosti, ale současně se jí obává.

Terapeutický vztah může být místem, kde se některé z těchto způsobů vztahování postupně ukazují a mohou být bezpečně zkoumány.

Terapeut není člověk, který zná správnou odpověď

Daseinsanalytik nevystupuje jako expert na život klienta.

Má odborné vzdělání a odpovědnost za vedení terapeutického procesu, ale nemá předem připravenou odpověď na otázku, jak by měl klient žít.

Jeho úkolem není vytvořit z klienta „lepšího člověka“ podle určitého modelu.

Terapeut se snaží vytvořit prostor, ve kterém je možné vlastní život lépe vidět.

Někdy klientovi pomáhá rozpoznat souvislosti.

Jindy upozorní na něco, co se v rozhovoru opakovaně objevuje.

Může položit nepříjemnou otázku.

Může zpochybnit samozřejmost.

Může nabídnout jiný pohled.

Někdy však může být nejdůležitější prostě chvíli mlčet a naslouchat.

Co je cílem terapie?

Daseinsanalýza nemá jediný univerzální cíl.

Každý člověk přichází s jinou životní situací.

Někdo potřebuje zmírnit úzkost.

Někdo se rozhoduje ve vztahu.

Někdo se snaží porozumět opakujícím se problémům.

Někdo hledá cestu z dlouhodobé pasivity nebo prázdnoty.

Někdo prochází ztrátou.

Jiný člověk možná nemá jasně pojmenovatelný problém, ale má pocit, že nežije způsobem, který by považoval za vlastní.

Cílem terapie proto nemusí být dosažení nějakého ideálního psychického stavu.

Může jím být hlubší porozumění vlastnímu způsobu života a větší schopnost zacházet se svými možnostmi svobodněji a odpovědněji.

Co může znamenat „žít svobodněji“?

Svoboda v Daseinsanalýze neznamená, že člověk může dělat cokoli.

Život má své hranice.

Nemůžeme změnit všechno, co se nám stalo.

Nemůžeme zabránit každé ztrátě.

Nemůžeme si vybrat všechny okolnosti, do kterých jsme se narodili nebo které nás potkají.

Přesto však často existuje určitý prostor, jak se k vlastní situaci vztáhnout.

Můžeme něco přijmout.

Něco změnit.

Něco odmítnout.

O něco požádat.

Něco opustit.

Nebo si konečně přiznat, že něco opravdu chceme.

Psychoterapie může pomoci tento prostor znovu uvidět.

Daseinsanalýza a diagnostika

Psychiatrická nebo psychologická diagnóza může být důležitá a užitečná.

Pomáhá popsat určité obtíže, plánovat léčbu a orientovat se v odborné péči.

Daseinsanalýza však člověka neredukuje na diagnózu.

Dva lidé se stejnou diagnózou mohou svůj život prožívat zcela odlišně.

Terapeuta proto zajímá nejen to, jakou obtíž člověk má, ale také:

Jak s ní žije?

Co pro něj znamená?

Jak změnila jeho vztah ke světu?

Co mu znemožňuje a co mu naopak stále zůstává otevřené?

Daseinsanalytická psychoterapie může také probíhat souběžně s psychiatrickou nebo jinou odbornou léčbou, pokud ji člověk potřebuje.

Jak může vypadat jedno setkání?

Na konzultaci nemusíte přijít s dokonale formulovaným tématem.

Někdy člověk přesně ví, o čem chce mluvit.

Jindy jen ví, že mu není dobře.

A někdy neví ani to.

Můžeme začít právě tam.

Od konkrétní situace.

Od jedné věty.

Od pocitu.

Od otázky.

Od mlčení.

Postupně se snažíme rozpoznávat, co se v životě člověka odehrává a jak jednotlivé věci souvisejí.

Daseinsanalýza proto není metodou rychlých univerzálních návodů.

Je to spíše společná práce na porozumění.

Setkání člověka s člověkem

Za všemi filosofickými pojmy nakonec zůstává velmi jednoduchá skutečnost.

V terapeutické místnosti sedí dva lidé.

Jeden přichází se svou zkušeností, obtížemi, otázkami a životem.

Druhý nabízí pozornost, odborné vedení, čas a bezpečný prostor, ve kterém může být tato zkušenost zkoumána.

Daseinsanalytik se proto nesnaží člověku říci, kým má být.

Snaží se mu pomoci lépe uvidět, jakým způsobem právě je ve svém světě.

A společně mohou zkoumat, zda se v tomto světě nacházejí možnosti, které dosud nebyly viditelné.

Někdy je změna výrazná.

Jindy začíná velmi nenápadně.

Jednou novou otázkou.

Jedním jiným pohledem.

Jedním rozhodnutím.

Nebo prostým zjištěním:

„Možná nemusím žít pouze tak, jak jsem žil doposud.“

Právě odtud může začít terapeutická práce.