DASEIN

Studie I

Proč Martin Heidegger nepoužil slovo „člověk“?

„Otázka nezní: Co je člověk? Otázka zní: Jaké je bytí té bytosti, která se sama ptá po svém bytí?“

Úvod

Na první pohled se může zdát zvláštní, že Martin Heidegger ve svém stěžejním díle Sein und Zeit (Bytí a čas, 1927) téměř důsledně nepoužívá slovo Mensch (člověk), přestože celá jeho analýza směřuje k lidské existenci. Čtenář, který přichází z psychologie, psychiatrie nebo klasické filosofické antropologie, očekává, že bude číst o člověku jako o psychické, biologické nebo společenské bytosti. Heidegger však zavádí nový pojem – Dasein.

Toto rozhodnutí není stylistickou zvláštností ani terminologickou hrou. Je výrazem hlubokého filosofického obratu. Heidegger se domnívá, že samotné slovo „člověk“ je zatíženo tisíciletou tradicí předporozumění, která nám brání položit nejzákladnější otázku: Co znamená být?

První úkol daseinsanalytika proto nespočívá v osvojení nové terminologie, ale v pochopení, proč bylo vůbec nutné vytvořit nový jazyk.

1. Problém tradiční antropologie

Evropské myšlení po staletí definovalo člověka různými způsoby.

Aristotelés jej označil jako zóon logon echon – živou bytost nadanou řečí a rozumem.

Středověká tradice jej chápala jako Boží stvoření vybavené nesmrtelnou duší.

Novověk zdůraznil vědomý subjekt. René Descartes postavil do středu filosofie výrok:

Cogito, ergo sum.

Myslím, tedy jsem.

Moderní psychologie začala člověka popisovat prostřednictvím psychických funkcí, motivace, emocí, kognitivních procesů či osobnosti.

Každé z těchto pojetí přineslo důležité poznatky. Heidegger je neodmítá proto, že by byla nepravdivá. Tvrdí však, že všechna začínají příliš pozdě. Vždy už totiž předpokládají, že víme, co znamená „člověk“. Nikdo se však neptá, jaký způsob bytí má ta bytost, kterou nazýváme člověkem.

Tato otázka je podle Heideggera původnější než všechny antropologické definice.

2. Proč nestačí pojem „člověk“?

Slovo „člověk“ označuje příslušníka biologického druhu Homo sapiens. Můžeme jej popsat anatomicky, geneticky, evolučně nebo sociologicky.

To vše je legitimní.

Heidegger však upozorňuje, že žádný z těchto popisů nevysvětluje jednu zvláštní skutečnost.

Člověk je bytostí, které záleží na jejím vlastním bytí.

Strom jednoduše roste.

Kámen jednoduše leží.

Zvíře reaguje na své okolí způsobem odpovídajícím jeho přirozenosti.

Člověk však dokáže položit otázku:

Kdo jsem?

Ještě hlubší je však otázka:

Jak je možné, že se vůbec mohu ptát po tom, kdo jsem?

Právě tato schopnost činí lidské bytí jedinečným.

Heidegger nechce člověka definovat prostřednictvím vlastností. Chce porozumět způsobu jeho bytí.

3. Proč nestačí pojem „osoba“?

V novověké filosofii i psychologii se často používá pojem osoba.

Osoba označuje nositele práv, odpovědnosti, identity a morální důstojnosti.

Je to mimořádně důležitý pojem pro etiku, právo i psychologii.

Pro Heideggera je však stále příliš odvozený.

Předpokládá totiž, že už víme, co je bytost, která je osobou.

Heidegger chce jít ještě hlouběji.

Nejprve je třeba porozumět samotnému způsobu bytí této bytosti. Teprve potom lze mluvit o osobnosti, charakteru nebo identitě.

4. Proč nestačí pojem „subjekt“?

Od Descarta až po Kanta se evropská filosofie často opírala o rozlišení mezi subjektem a objektem.

Subjekt poznává.

Objekt je poznáván.

Heidegger se domnívá, že toto rozdělení je jedním z hlavních důvodů, proč evropská metafyzika zapomněla na otázku bytí.

Člověk totiž nežije nejprve jako izolovaný subjekt, který se dívá na svět jako na soubor objektů.

Naopak.

Člověk je od počátku ve světě.

Nejprve žije.

Pracuje.

Miluje.

Trpí.

Setkává se s druhými.

Teprve později může svět začít analyzovat jako objekt poznání.

Tento motiv bude rozvinut ve studii Bytí-ve-světě (In-der-Welt-sein).

5. Proč nestačí pojem „jedinec“?

Slovo jedinec zdůrazňuje individualitu.

V biologii označuje jednotlivý organismus.

V sociologii jednotlivého člena společnosti.

Ani tento pojem však nevystihuje Heideggerův záměr.

Jedinec je stále chápán jako izolovaná jednotka.

Dasein však nikdy neexistuje odděleně od světa.

Je vždy již ve vztazích.

Ve světě významů.

V jazyce.

V dějinách.

Ve sdíleném lidském světě.

Proto bude později tak důležitý pojem Mitsein – spolubytí.

6. Proč nestačí pojem „psychika“?

Pro psychologii představuje psychika základní předmět zkoumání.

Zkoumá emoce, paměť, motivaci, osobnost nebo vědomí.

Daseinsanalýza však upozorňuje na zásadní metodologický problém.

Psychické jevy nikdy neexistují samy o sobě.

Jsou vždy součástí způsobu, jakým člověk pobývá ve světě.

Úzkost není pouze psychický stav.

Je proměnou celého způsobu, jakým se člověku otevírá svět.

Deprese není pouze změna nálady.

Je proměnou časovosti, možností, vztahů a budoucnosti.

Proto Daseinsanalýza nezačíná psychikou.

Začíná světem člověka.

7. Proč nestačí pojem „vědomí“?

Fenomenologie Edmunda Husserla vychází z analýzy vědomí.

Heidegger na Husserla navazuje, ale zároveň činí rozhodující krok.

Ptá se:

Kdo je tou bytostí, která vůbec může mít vědomí?

Vědomí je důležité.

Není však nejpůvodnější.

Původnější je samotné bytí člověka ve světě.

Teprve z něho vyrůstá možnost vnímat, myslet, rozhodovat a reflektovat.

8. Zrození pojmu Dasein

Z těchto důvodů Heidegger zavádí slovo Dasein.

Nejde o nový název pro člověka.

Jde o nový způsob kladení otázky.

Dasein označuje tu bytost,

které záleží na jejím bytí,
která rozumí svému bytí alespoň předběžně,
která může své bytí proměňovat,
která se ptá po smyslu bytí.

Právě proto Dasein není biologická ani psychologická kategorie.

Je kategorií ontologickou.

Daseinsanalytická perspektiva

Pro budoucího daseinsanalytika je tato změna pohledu zásadní.

Klient nepřichází jako „soubor symptomů“.

Nepřichází ani jako „psychika“, kterou je třeba opravit.

Přichází jako Dasein – bytost, která se nějakým způsobem nachází ve světě, rozumí sobě, zakouší možnosti i omezení a hledá nový způsob pobývání.

Úkolem terapeuta proto není pouze vysvětlovat psychické procesy.

Je především porozumět světu, v němž klient žije.

Právě zde začíná skutečný rozdíl mezi klasickou psychologií a Daseinsanalýzou.

Hermeneutická meditace

Možná největší Heideggerova odvaha nespočívala v tom, že vytvořil nové slovo.

Spočívala v tom, že měl odvahu přestat používat slova stará, když zjistil, že už nedokážou nést původní otázku.

Možná i naše vlastní porozumění někdy potřebuje méně nových odpovědí a více odvahy znovu se ptát.

Rozhovor mezi Bytím a člověkem

Člověk: Proč mi nestačí říkat si člověk?

Bytí: Protože jméno může označovat, ale ještě nemusí odhalovat.

Člověk: A co mi dává slovo Dasein?

Bytí: Nepřidává Ti novou vlastnost. Připomíná Ti otázku, kterou jsi možná dávno přestal klást: Jakým způsobem jsem?

Závěr

První krok k porozumění Daseinsanalýze nespočívá ve studiu psychoterapeutických technik ani v osvojování nové terminologie. Spočívá v přijetí skutečnosti, že Heidegger nehledá další definici člověka. Hledá původnější otázku, z níž všechny definice teprve vyrůstají.

Teprve když pochopíme, proč nestačí pojmy člověk, osoba, subjekt, jedinec, psychika či vědomí, začínáme rozumět tomu, proč vznikl pojem Dasein.

A právě tímto krokem začíná cesta, na kterou nás Heidegger zve – cesta od antropologie k ontologii, od popisu člověka k otázce po jeho bytí.

DASEIN – CESTA OTEVŘENÉHO BYTÍ

Svazek II – Monografie o Dasein

Studie II.1

Historie pojmu Dasein před Heideggerem

Jak se z běžného německého slova stal předpoklad ontologické revoluce

„Velké filosofické pojmy nevznikají vždy vytvořením nového slova. Někdy vznikají novým porozuměním slovu, které bylo vyslovováno po staletí.“

Úvod

Když dnes vyslovíme slovo Dasein, většina filosofů si okamžitě vybaví Martina Heideggera. Zdá se téměř samozřejmé, že jde o pojem, který vytvořil právě on. Skutečnost je však mnohem zajímavější.

Slovo Dasein bylo součástí německého jazyka dlouho před vydáním Bytí a času v roce 1927. Objevovalo se v běžné řeči i ve filosofických textech a označovalo prostě existenci, přítomnost nebo skutečnost, že něco je.

Heidegger tedy nevytvořil nové slovo.

Proměnil jeho význam.

Tato proměna je jedním z nejvýznamnějších okamžiků moderní filosofie. Abychom porozuměli Daseinsanalýze, nestačí vědět, co slovo Dasein znamená dnes. Musíme porozumět cestě, kterou toto slovo prošlo, než se stalo ústředním pojmem Heideggerovy ontologie.

I. Dasein v běžné němčině

V běžném německém jazyce znamenalo Dasein prostě „existenci“ nebo „přítomnost“.

Bylo možné říci:

člověk má své Dasein,
zvíře má své Dasein,
věc má své Dasein.

Slovo zde neoznačovalo zvláštní druh existence.

Pouze konstatovalo skutečnost, že něco je přítomné.

V tomto smyslu bylo pojmem ontickým.

Nevypovídalo nic o povaze bytí.

Pouze potvrzovalo existenci.

Právě tento zdánlivě obyčejný význam bude Heidegger později radikálně proměňovat.

II. Dasein v předheideggerovské filosofii

Také německá filosofická tradice používala pojem Dasein.

Immanuel Kant

Kant používá Dasein především jako označení skutečné existence na rozdíl od pouhé možnosti.

Otázkou není, jak něco existuje.

Otázkou je, zda vůbec existuje.

Dasein zde zůstává kategorií skutečnosti.

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

U Hegela se Dasein objevuje v rámci dialektického vývoje bytí.

Je jedním z momentů logického pohybu.

Ani zde však nejde o označení člověka.

Pojem slouží především systematické metafyzice.

Søren Kierkegaard

Kierkegaard obrací pozornost k jednotlivému člověku, úzkosti, rozhodnutí a existenci.

Přesto slovo Dasein nestaví do středu svého myšlení.

Jeho důraz spočívá na existenciálním vztahu jednotlivce k sobě samému a k Bohu.

Právě zde však vzniká atmosféra, z níž bude Heidegger později čerpat.

Wilhelm Dilthey

Dilthey zdůrazňuje historický život člověka.

Porozumění lidské existenci nevychází pouze z vysvětlování, ale z interpretace života.

Tento hermeneutický motiv se později stane důležitou součástí Heideggerovy cesty.

Edmund Husserl

Největší význam měl pro Heideggera jeho učitel Edmund Husserl.

Husserlova fenomenologie učí návratu:

„Zu den Sachen selbst!“

„K věcem samým!“

Heidegger však učiní ještě jeden krok.

Místo analýzy vědomí začne analyzovat bytí té bytosti, která vědomí vůbec může mít.

III. Proč Heidegger ponechal staré slovo?

Mohlo by se zdát jednodušší vytvořit zcela nový filosofický termín.

Heidegger však zvolil opačný postup.

Ponechal známé slovo.

Proč?

Protože chtěl ukázat, že problém nespočívá v jazyce samotném.

Problém spočívá v našem porozumění.

Stejné slovo může nést zcela jiný svět významů.

Právě tím začíná filosofie.

IV. Jazyk jako nositel dějin

Pozdější Heidegger pronese slavnou větu:

„Die Sprache ist das Haus des Seins.“

„Jazyk je dům bytí.“

Tato věta pomáhá porozumět i jeho práci se slovem Dasein.

Slova nejsou pouze značkami.

Jsou místem, kde se po staletí ukládají zkušenosti lidského porozumění světu.

Když Heidegger proměňuje význam slova Dasein, neprovádí jazykovou reformu.

Pokouší se znovu otevřít zapomenutou zkušenost bytí.

V. První věta Bytí a času

Bytí a čas nezačíná definicí Dasein.

Začíná větou:

„Die Seinsfrage ist heute in Vergessenheit gekommen.“

„Otázka po bytí dnes upadla v zapomenutí.“

Tím Heidegger naznačuje, že jeho cílem není vytvořit novou antropologii ani novou psychologii.

Jeho cílem je obnovit otázku, kterou evropská filosofie postupně přestala klást.

Právě proto potřebuje nový význam starého slova.

VI. Historie jako příprava ontologického obratu

Historie pojmu Dasein není pouhou filologickou zajímavostí.

Ukazuje, že Heidegger nevstupuje do filosofie z ničeho.

Navazuje na dlouhou tradici.

Současně však tuto tradici proměňuje.

Od Kanta přebírá otázku existence.

Od Hegela cit pro dějiny pojmů.

Od Kierkegaarda existenciální naléhavost.

Od Diltheye hermeneutiku života.

Od Husserla fenomenologickou metodu.

A přesto vytváří něco zcela nového.

Otázku po bytí.

Daseinsanalytická perspektiva

Pro budoucího daseinsanalytika má tato historie zásadní význam.

Ukazuje, že Daseinsanalýza nezačíná psychoterapeutickou metodou.

Začíná proměnou filosofického pohledu na člověka.

Klient není nejprve psychologický případ.

Je bytostí, která vždy již nějak rozumí svému světu.

Terapeut proto neusiluje pouze o vysvětlení psychických procesů.

Usiluje o porozumění způsobu bytí konkrétního člověka.

Právě zde se rodí ontologický základ celé Daseinsanalýzy.

Hermeneutická meditace

Někdy si myslíme, že nové poznání přichází s novými slovy.

Heidegger ukazuje opak.

Největší objevy někdy vznikají tehdy, když začneme jinak naslouchat slovům, která používáme každý den.

Možná není největší překážkou nevědomost.

Možná je jí samozřejmost.

Rozhovor mezi Bytím a člověkem

Člověk: Proč jsi nevytvořil nové slovo?

Bytí: Protože staré slovo ještě neřeklo všechno.

Člověk: A proč mu rozumíme jinak než dříve?

Bytí: Protože každá doba slyší v jazyce něco jiného.

Otázkou není jen, co slovo znamená.

Otázkou je, co skrze ně začíná být slyšitelné.

Závěr

Historie pojmu Dasein ukazuje, že Heidegger nezačíná svou filosofii vytvořením nového termínu, ale proměnou významu slova, které bylo součástí německého jazyka po staletí. Tato proměna není jazykovou zvláštností. Je metodickým krokem, který otevírá možnost znovu položit zapomenutou otázku po bytí.

Pro Daseinsanalýzu je tento krok určující. Terapeut nevstupuje do setkání s člověkem vybaven pouze psychologickou teorií. Vstupuje s vědomím, že každý člověk je Dasein – bytost, jejíž způsob bytí nelze vyčerpat biologickým, psychologickým ani sociologickým popisem.

DASEIN – CESTA OTEVŘENÉHO BYTÍ

Svazek II – Monografie o Dasein

Studie II.2

Da a Sein

Proč se pojem Dasein nedá jednoduše přeložit

„Jazyk není pouhým prostředkem sdělení. Je místem, kde se otevírá svět.“
— Martin Heidegger (parafráze motivu z Unterwegs zur Sprache)

Úvod

Každý překlad je zároveň interpretací.

To platí zvláště ve filosofii.

Překládáme-li Platónovo logos, Aristotelovu energeia nebo Heideggerovo Dasein, nepřenášíme pouze slovo z jednoho jazyka do druhého. Přenášíme celý svět významů.

Právě proto je pojem Dasein jedním z nejobtížněji přeložitelných filosofických výrazů dvacátého století.

V českém prostředí se ustálil překlad pobyt, jinde se objevují překlady jako bytí-tu, tu-bytí, zdebytí nebo se slovo vůbec nepřekládá.

Každé z těchto řešení něco vystihuje.

A zároveň něco ztrácí.

Cílem této studie proto není hledat jediný správný překlad.

Jejím cílem je ukázat, proč žádný překlad nemůže být úplný.

I. Co znamená „Da“?

V běžné němčině znamená da

zde,
tady,
tam,
přítomen,
na tomto místě.

Na první pohled se zdá, že jde pouze o prostorové určení.

Heidegger však tomuto slovu vrací hlubší význam.

Da není zeměpisná poloha.

Není souřadnice.

Není bod v prostoru.

Je to otevřenost, v níž se vůbec může něco ukázat.

Jinými slovy:

Da označuje místo zjevování.

Nikoli místo na mapě.

II. Da jako otevřenost

Když Heidegger říká:

Das Da des Daseins

nemyslí:

místo, kde člověk stojí.

Myslí:

otevřenost, v níž se svět může stát světem.

To je mimořádně důležitý rozdíl.

Člověk není nejprve uzavřená schránka, která se dívá ven.

Naopak.

Od počátku je otevřen světu.

Právě tato otevřenost je Da.

III. Co znamená „Sein“?

Na první pohled je odpověď jednoduchá.

Sein = bytí.

Jenže právě zde začíná Heideggerův projekt.

Celá kniha Sein und Zeit vznikla proto, že podle Heideggera evropská filosofie zapomněla, co vlastně slovem bytí myslí.

Rozlišuje:

Sein (bytí)
Seiendes (jsoucno)

To není slovní hříčka.

Je to jeden z nejzásadnějších rozdílů celé ontologie.

Strom je jsoucno.

Kámen je jsoucno.

Člověk je jsoucno.

Ale bytí není další věc vedle nich.

Je tím, díky čemu se vůbec mohou ukázat jako jsoucí.

IV. Proč Heidegger obě slova spojil?

Právě zde vzniká Dasein.

Není to:

Sein

ve smyslu pouhého složeného slova.

Je to nová filosofická událost.

Dasein označuje bytost,

v níž

a skrze ni

se otázka bytí vůbec může otevřít.

Proto nelze překládat mechanicky:

Da = zde

Sein = bytí

Dasein = zdebytí.

Takový překlad sice zachycuje slovní stavbu.

Ale ztrácí filosofickou dynamiku.

V. Český překlad „pobyt“

Jan Patočka i další čeští překladatelé zvolili překlad pobyt.

Je to překlad velmi elegantní.

Zachycuje skutečnost,

že člověk není pouze přítomen,

ale pobývá.

Současně však může vyvolat dojem,

že jde pouze o způsob života.

Heidegger má na mysli něco hlubšího.

Ne životní styl.

Ontologickou strukturu.

Proto se v odborné literatuře často ponechává původní německé slovo Dasein.

VI. Proč slovo nepřekládat?

Někdy se čtenář ptá:

„Proč prostě nepoužívat české slovo?“

Odpověď je jednoduchá.

Protože Heidegger vytvořil pojem,

který má čtenáře vytrhnout z běžného způsobu myšlení.

Kdyby jej přeložil běžným slovem,

čtenář by si myslel,

že už ví,

o čem je řeč.

Právě tomu se Heidegger snaží zabránit.

VII. Filologická poznámka

Je zajímavé,

že německý čtenář při čtení slova Dasein

okamžitě slyší:

Da.

Sein.

Český čtenář tuto zkušenost nemá.

Proto je úkolem překladatele nejen převést slovo,

ale zprostředkovat také jeho vnitřní napětí.

To je jeden z důvodů,

proč je četba Heideggera v originále nenahraditelná.

Daseinsanalytická perspektiva

Pro terapeuta není nejdůležitější,

jak slovo přeloží.

Důležitější je,

aby pochopil,

že klient nepřichází jako uzavřená psychická jednotka.

Přichází jako otevřené Dasein,

které vždy již žije ve světě,

ve vztazích,

v čase,

v možnostech,

v řeči.

Jestliže terapeut ztratí tuto otevřenost,

začne klienta redukovat na diagnózu.

Jestliže si ji uchová,

zůstává věrný samotnému duchu Daseinsanalýzy.

Hermeneutická meditace

Možná nejde o to,

najít správný překlad.

Možná jde o to,

aby nás některá slova přinutila zpomalit.

Jsou pojmy,

které nejsou obtížné proto,

že jsou složité.

Jsou obtížné proto,

že nás zvou,

abychom změnili způsob,

jakým rozumíme světu.

Dasein je jedním z nich.

Rozhovor mezi Bytím a člověkem

Člověk: Proč mi nedáš jednoduchou definici?

Bytí: Protože definice uzavírá.

Dasein otevírá.

Člověk: Takže mu nikdy plně neporozumím?

Bytí: Porozumění nezačíná tehdy, když pojem uzavřeš do jedné věty.

Začíná tehdy,

když dovolíš,

aby začal proměňovat způsob,

jakým se díváš na sebe,

na druhé

a na svět.

Závěr

Filologický rozbor pojmu Dasein ukazuje, že jeho význam nelze vyčerpat jediným překladem. Da není prosté „zde“ a Sein není jen abstraktní „bytí“. Teprve jejich spojení vytváří pojem, který označuje otevřenost lidského bytí vůči světu a možnost klást otázku po bytí samotném.

Pro daseinsanalytika není tato filologická přesnost akademickou zajímavostí. Je základem terapeutického postoje. Člověk, který vstupuje do rozhovoru, není pouze psychologický subjekt ani nositel symptomů. Je Dasein – bytost, která se vztahuje ke světu, rozumí mu, proměňuje jej a zároveň je jím proměňována.

DASEIN – CESTA OTEVŘENÉHO BYTÍ

Svazek II – Monografie o Dasein

Studie II.3

Heideggerova proměna významu

Proč se z běžného slova stal ústřední ontologický pojem

„Vyšší než skutečnost stojí možnost.“
(Höher als die Wirklichkeit steht die Möglichkeit.)
— Martin Heidegger, Sein und Zeit, § 7

Úvod

Ve filosofii se jen zřídka stává, že běžné slovo změní běh dějin myšlení. Slova jako logos, idea, substance nebo existence se po staletí vyvíjela, avšak jejich základní význam zůstával rozpoznatelný. Martin Heidegger učinil něco neobvyklého: vzal obyčejné německé slovo Dasein a proměnil je v ústřední pojem nové ontologie.

Nešlo o jazykovou hru ani o snahu vytvořit originální terminologii. Heidegger byl přesvědčen, že evropská filosofie dospěla do bodu, kdy běžný jazyk již nedokáže nést původní otázku po bytí. Nový filosofický začátek proto nevyžadoval nový svět, ale nový způsob čtení slov, která již existovala.

Tato proměna významu představuje jeden z nejodvážnějších kroků moderní filosofie.

I. Zapomenutá otázka po bytí

První věta Bytí a času zní:

„Die Seinsfrage ist heute in Vergessenheit gekommen.“

„Otázka po bytí dnes upadla v zapomenutí.“

Touto větou Heidegger nestanovuje nové téma vedle ostatních filosofických disciplín.

Tvrdí něco mnohem radikálnějšího.

Evropská filosofie podle něj po více než dva tisíce let rozvíjela logiku, metafyziku, etiku, epistemologii i přírodní vědy, aniž by si dostatečně kladla otázku, co vlastně znamená být.

Nejde o to, že by slovo bytí zmizelo z filosofického slovníku. Naopak – používalo se neustále.

Zapomenuta byla otázka po jeho smyslu.

Heidegger tento stav nazývá Seinsvergessenheit – zapomenutostí bytí.

II. Proč nestačilo pokračovat v tradiční metafyzice?

Od Platóna přes Aristotela až po novověkou filosofii byla většina metafyzických systémů zaměřena na vysvětlení toho, co jsou jednotlivé věci.

Ptaly se:

Co je člověk?
Co je duše?
Co je substance?
Co je příčina?

Heidegger si všímá zvláštní skutečnosti.

Všechny tyto otázky předpokládají, že již rozumíme slovu je.

Říkáme:

Strom je.

Člověk je.

Bůh je.

Ale co vlastně znamená ono malé slovo je?

Právě tato otázka se podle Heideggera ztratila.

A právě zde začíná jeho ontologie.

III. Proč právě Dasein?

Kdyby Heidegger chtěl psát antropologii, mohl jednoduše pokračovat tradičním pojmem Mensch.

Kdyby chtěl psát psychologii, mohl analyzovat vědomí.

Kdyby chtěl psát biologii, mohl vycházet z organismu.

On však hledal bytost, která má jedinečnou vlastnost.

Je to bytost, která již vždy nějak rozumí bytí, i když toto porozumění není výslovné.

Právě tuto bytost označuje jako Dasein.

Ne proto, že by byla nejdokonalejší.

Ale proto, že právě skrze ni se může otázka po bytí vůbec otevřít.

Dasein není středem světa.

Je místem, kde se svět může stát otázkou.

IV. Ontický a ontologický obrat

Tento krok lze pochopit pouze tehdy, rozlišíme-li dva Heideggerovy základní pojmy:

ontický (ontisch),
ontologický (ontologisch).

Ontický výrok popisuje nějaké jsoucno.

Například:

Člověk má tělo.

Člověk myslí.

Člověk cítí.

Ontologická otázka se ptá jinak.

Nezajímá ji, jaké vlastnosti člověk má.

Ptá se:

Jaký je způsob bytí této bytosti?

Dasein je tedy ontologický pojem.

Neoznačuje biologický druh.

Označuje způsob bytí.

Právě proto bylo třeba opustit tradiční slovník.

V. Dasein jako metodický pojem

Heidegger nikdy netvrdí, že Dasein je novou „podstatou člověka“.

Naopak.

Dasein není definicí.

Je metodickým východiskem.

V § 9 Bytí a času píše:

„Das ‚Wesen‘ des Daseins liegt in seiner Existenz.“

Překlad:

„Podstata Dasein spočívá v jeho existenci.“

Tato věta patří k nejslavnějším v celé knize.

Současně bývá jednou z nejčastěji nepochopených.

Heidegger zde neříká, že člověk nemá podstatu.

Říká něco mnohem subtilnějšího.

Člověk není nejprve hotovou věcí, která teprve potom existuje.

Jeho bytí se uskutečňuje jako otevřená možnost.

Proto se Dasein nedá pochopit stejným způsobem jako kámen nebo strom.

VI. Dasein jako možnost

Právě zde se objevuje další slavná Heideggerova věta:

„Höher als die Wirklichkeit steht die Möglichkeit.“

„Vyšší než skutečnost stojí možnost.“

Tato věta bývá někdy interpretována psychologicky.

To je chyba.

Heidegger nemluví o fantazii.

Možnost zde znamená ontologickou otevřenost.

Člověk není uzavřen tím, čím právě je.

Je vždy zároveň tím, čím se může stát.

Právě proto je existence pohybem.

Nikoli mechanickým pohybem v prostoru.

Pohybem možností.

VII. Dasein jako událost otevřenosti

Heidegger postupně přestává chápat Dasein jako objekt filosofického zkoumání.

Stává se spíše událostí otevřenosti.

Dasein není schránka obsahující psychické procesy.

Je prostorem, v němž se svět vůbec může objevit jako smysluplný.

Tento motiv bude později rozvinut v pojmech Lichtung a Ereignis.

Již zde je však patrné, že Dasein nelze redukovat na psychologii.

Je podmínkou možnosti každé psychologie.

VIII. Význam pro Daseinsanalýzu

Medard Boss rozpoznal, že Heideggerův obrat má zásadní důsledky pro psychoterapii.

Pokud člověk není především souhrnem psychických funkcí, nemůže být ani terapeutická práce redukována na jejich opravu.

Terapeut již nestojí proti objektu svého zkoumání.

Setkává se s Dasein.

S bytostí, která hledá nový způsob pobývání ve světě.

Proto je terapeutický rozhovor společným otevíráním světa, nikoli pouze analýzou symptomů.

Hermeneutická meditace

Možná největší Heideggerova revoluce nespočívá v tom, že vytvořil nový pojem.

Spočívá v tom, že změnil směr otázky.

Po dvě tisíciletí jsme se ptali:

Co je člověk?

Heidegger se ptá:

Jak se vůbec může stát, že člověk rozumí tomu, že je?

Právě tato změna směru otevírá novou cestu evropského myšlení.

Rozhovor mezi Bytím a člověkem

Člověk: Proč jsi změnil význam obyčejného slova?

Bytí: Protože staré otázky už v něm nebylo slyšet.

Člověk: A co je tedy Dasein?

Bytí: Není to nové jméno člověka.

Je to připomínka, že člověk není uzavřen tím, čím právě je.

Je otevřen tím, čím se může stát.

Závěr

Heideggerova proměna významu slova Dasein představuje mnohem více než terminologickou inovaci. Je to metodický obrat od metafyziky zaměřené na vlastnosti jsoucen k ontologii, která se ptá po způsobu jejich bytí. Běžné německé slovo se tak stává nositelem nové filosofické perspektivy.

Pro Daseinsanalýzu je tento obrat určující. Klient již není nahlížen jako objekt psychologického zkoumání, ale jako Dasein – otevřená bytost, která vždy již rozumí světu, hledá své možnosti a utváří svůj způsob bytí.

DASEIN – CESTA OTEVŘENÉHO BYTÍ

Svazek II – Monografie o Dasein

Studie II.4

Dasein jako základ Daseinsanalýzy

Jak Medard Boss proměnil ontologii v klinickou praxi

„Člověk není uzavřen ve své psychice. Je vždy již otevřen světu.“

(parafráze základního postoje Medarda Bosse)

Úvod

Pojem Dasein by mohl zůstat jedním z mnoha obtížných filosofických termínů, kdyby jej nepřevzal švýcarský psychiatr a psychoterapeut Medard Boss (1903–1990).

Boss si uvědomil něco mimořádného.

Heideggerova ontologie není pouze teorií bytí.

Je také novým způsobem porozumění člověku.

Právě zde vzniká Daseinsanalýza.

Ne jako aplikace filosofie.

Ale jako proměna samotných základů psychoterapie.

I. Bossovo setkání s Heideggerem

Po druhé světové válce hledal Medard Boss nové základy psychiatrie.

Byl vzdělán v psychoanalýze.

Spolupracoval se Sigmundem Freudem.

Zajímal se o Carla Gustava Junga.

Přesto měl pocit,

že psychoterapie stále nahlíží člověka jako objekt,

který je třeba vysvětlit.

Ve čtyřicátých letech se seznamuje s Martinem Heideggerem.

Z tohoto setkání vznikne dlouholeté přátelství.

Heidegger vede pro Bossovy studenty slavné Zollikonské semináře (Zollikoner Seminare).

Tyto semináře dnes představují jeden z nejdůležitějších pramenů Daseinsanalýzy.

II. Boss nechtěl „heideggerizovat“ terapii

Často se říká,

že Boss aplikoval Heideggera na psychoterapii.

Domnívám se,

že toto tvrzení není přesné.

Boss neaplikoval ontologii.

On změnil otázku,

kterou si terapeut klade.

Místo otázky:

Co způsobilo symptom?

se začíná ptát:

Jakým způsobem se tomuto člověku otevírá svět?

To je zásadní rozdíl.

III. Klient není psychický aparát

Freudova psychoanalýza pracuje s představou psychického aparátu.

Hovoří o:

nevědomí,
pudových silách,
obranných mechanismech,
konfliktech.

Boss tyto fenomény nepopírá.

Tvrdí však,

že jsou druhotné.

Původnější je způsob,

jakým člověk existuje ve světě.

Proto klient není soubor psychických procesů.

Je Dasein.

IV. Ontologický obrat v terapii

Tento obrat mění téměř všechno.

Terapeut již nehledá skrytou příčinu.

Nesnaží se rozluštit symbol.

Neanalyzuje klienta jako mechanismus.

Místo toho se ptá:

Jak klient bydlí ve světě?
Jak prožívá čas?
Jak zakouší druhé lidi?
Jak se mu otevírá budoucnost?
Jaké možnosti vidí?
Které možnosti se pro něj uzavřely?

To už není psychologie.

To je fenomenologie existence.

V. Příklad: úzkost

V klasické psychiatrii může být úzkost popsána jako symptom.

V psychoanalýze jako důsledek konfliktu.

V kognitivní terapii jako produkt určitých myšlenkových schémat.

Boss se ptá jinak.

Jakým způsobem se člověku změnil svět,

že se stal úzkostným?

Úzkost není nejprve psychický obsah.

Je proměnou otevřenosti.

Svět,

který byl dříve obyvatelný,

se náhle stává ohrožujícím.

VI. Příklad: deprese

Stejný princip platí u deprese.

Nejdříve nejde o deficit serotoninu.

Ani o negativní myšlenky.

Ty mohou být součástí celku.

Boss však hledá hlubší rovinu.

Depresivní člověk často neztrácí pouze radost.

Ztrácí budoucnost.

Možnosti.

Směřování.

Čas přestává plynout.

Svět se uzavírá.

Takové porozumění nelze získat pouze měřením symptomů.

Vyžaduje fenomenologické naslouchání.

VII. Terapeut jako spolupobývající

Daseinsanalytik není expertem,

který stojí mimo klientův svět.

Je člověkem,

který vstupuje do společného prostoru porozumění.

To neznamená,

že mizí profesionalita.

Naopak.

Terapeut musí být mimořádně disciplinovaný,

aby klientovi nenutil vlastní interpretace.

Fenomenologická redukce zde získává klinickou podobu.

Terapeut se učí odkládat předpoklady,

aby mohl vidět svět klienta tak,

jak se ukazuje.

VIII. Fenomenologické naslouchání

Boss opakovaně zdůrazňuje,

že terapeut nemá především interpretovat.

Má naslouchat.

Ne pouze slovům.

Ale celému způsobu bytí.

Klient totiž nevypráví jen příběh.

Ukazuje svůj svět.

Úkolem terapeuta není tento svět nahradit teorií.

Je umožnit,

aby se tento svět stal znovu obyvatelným.

IX. Daseinsanalýza a medicína

Boss nikdy neodmítal medicínu.

Byl lékařem.

Dobře znal biologické základy psychiatrie.

Tvrdil však,

že medicínský popis nestačí.

Diagnóza může být správná.

Přesto nemusí říkat nic o tom,

jak člověk svůj svět skutečně žije.

Proto Daseinsanalýza medicínu nedoplňuje pouze technikou.

Doplňuje ji ontologií.

X. Klinický význam pro současnost

Současná psychiatrie disponuje mimořádně přesnými diagnostickými systémy.

Současná psychologie nabízí stovky terapeutických metod.

Bossova otázka však zůstává živá.

Neptá se:

Jakou metodu použijeme?

Ptá se:

Jakému člověku je určena?

A ještě hlouběji:

Jakým způsobem tento člověk vůbec je?

Právě zde Daseinsanalýza zůstává jedinečná.

Hermeneutická meditace

Možná největší změna v terapii nenastává tehdy,

když objevíme novou metodu.

Možná nastává tehdy,

když začneme jinak vidět člověka.

Každá metoda totiž vyrůstá z určité představy o člověku.

Boss změnil právě tuto představu.

A tím změnil celý terapeutický rozhovor.

Rozhovor mezi Bytím a terapeutem

Terapeut: Co mám u klienta hledat?

Bytí: Nehledej především příčinu.

Hledej způsob,

jakým se mu otevírá svět.

Terapeut: A co když svět nevidím?

Bytí: Pak ještě nenasloucháš dost dlouho.

Ontologické důsledky pro Daseinsanalýzu

Z Heideggerova pojmu Dasein vyplývá několik zásadních klinických principů:

Klient není objekt léčby, ale partner v porozumění.
Symptom není izolovaný jev, ale součást způsobu bytí člověka ve světě.
Terapie neusiluje pouze o odstranění symptomu, ale o rozšíření možností pobývání.
Fenomenologické naslouchání předchází každé interpretaci.
Diagnóza může být užitečná, nikdy však nesmí nahradit setkání s konkrétním Dasein.

Právě těchto pět principů tvoří podle mého názoru klinické jádro Bossovy Daseinsanalýzy.

Závěr

Medard Boss nepřevzal Heideggerovu filosofii jako soubor abstraktních pojmů. Rozpoznal v ní nový způsob pohledu na člověka. Tím proměnil psychoterapii od základů. Daseinsanalýza není především novou metodou mezi ostatními psychoterapeutickými směry. Je změnou ontologického postoje terapeuta.

Tam, kde jiné přístupy začínají symptomem, začíná Daseinsanalýza světem člověka. Tam, kde jiné přístupy hledají příčiny, hledá ona způsoby pobývání. A tam, kde jiné přístupy usilují o opravu psychických funkcí, usiluje Daseinsanalýza o znovuotevření lidských možností.