Lexikon termínů s Daseinsanalytickým komentářem, které spadají do okruhu léčby o duševní zdraví:
PSYCHIATRIE
Lékařská (klasická) definice psychiatrie:Psychiatrie je lékařský obor zabývající se prevencí, diagnostikou, léčbou a rehabilitací duševních poruch. Zaměřuje se na poruchy myšlení, emocí, vnímání, chování a prožívání, které vedou k utrpení jedince, narušení jeho funkčnosti nebo ohrožení sebe či okolí. Psychiatrie využívá biologické, psychologické a sociální přístupy, včetně farmakoterapie, psychoterapie a psychosociálních intervencí, a pracuje v rámci mezinárodních diagnostických klasifikací (např. MKN-10 (mezinárodní klasifikace nemocí – verze 10), ICD, DSM). Lidsky řečeno – symptomy jsou klasifikované do kódů pro zdravotní pojišťovnu a lékařskou odbornou řeč.
Daseinsanalytický úhel pohledu:
Z daseinsanalytického hlediska není psychiatrie primárně vědou o „poruchách psychiky“, nýbrž lékařským zkoumáním způsobů bytí-ve-světě, které se staly úzkými, zablokovanými, ohroženými nebo nesnesitelnými. Psychiatrie zde není redukována na korekci symptomů, ale chápe duševní obtíže jako: proměny vztahu člověka ke světu, k sobě a k druhým, ztrátu samozřejmosti bytí, omezení možností existence, způsoby, jimiž se Dasein snaží vyrovnat s tíhou existence.
Předefinování klíčových pojmů z daseinsanalytické perspektivy:
• Duševní porucha = nikoli „vada psychického aparátu“, ale určitý způsob bytí-ve-světě, který se stal strnulým, bolestným nebo neobyvatelným.
• Symptom = fenomenální výraz existence, řeč bytí, nikoli pouhá chyba, kterou je třeba odstranit.
• Diagnóza = orientační mapa, nikoli pravda o člověku; nesmí nahradit setkání s jedinečným Dasein.
• Léčba = vytvoření prostoru, v němž se může znovu otevřít možnost bytí, nikoli pouze normalizace chování.
Role psychiatra v daseinsanalytickém pojetí:
Psychiatr není pouze odborník na symptomy, ale svědek lidského utrpení, ten, kdo udržuje prostor porozumění, lékař, který pečuje nejen o funkčnost, ale o smysl a obyvatelnost existence. Farmakoterapie může mít své místo, avšak není ontologickým řešením, pouze podpůrným nástrojem tam, kde je existence příliš zahlcena.
Komparace:
Zatímco klasická psychiatrie zkoumá a léčí duševní poruchy, daseinsanalyticky chápaná psychiatrie pečuje o zraněné bytí-ve-světě a snaží se porozumět tomu, jak člověk právě může – nebo nemůže – existovat.
Realita:
V převážné většině ordinací ale primárně převažuje farmaceutický přístup. V současnosti je psychiatrických lékařů nedostatek a ordinace bývají přetížené a mohou mít dlouhé čekací doby. Stejně tak psychiatři nemají mnoho času důsledně prozkoumat složitou existenci pacienta, což je duch spěchající doby. V případně velmi akutních problémů se lze obrátit na nemocniční psychiatrické ambulance. Ve stavu ohrožení života sebe nebo druhých (proklamace sebevraždy, těžká psychóza, výrazné projevy deprese, „zabarikádový“ člověk v bytě trpící paranoidními bludy, aj.) lze zavolat Rychlou záchrannou službu (tel:155), kde může asistovat i Policie. Systém je technicky prioritně nastavený na záchranu života člověka.
PSYCHOLOGIE
Lékařská (klasická) definice psychologie:Psychologie je vědní disciplína, která se zabývá studiem lidského prožívání, chování a psychických procesů. Zkoumá vnímání, myšlení, paměť, emoce, motivaci, osobnost, učení a mezilidské vztahy, a to jak u jednotlivce, tak ve skupinách. Psychologie využívá empirické metody výzkumu (pozorování, experiment, testování, rozhovor) a její poznatky nacházejí uplatnění v klinické, pedagogické, pracovní, sociální, zdravotní a dalších aplikovaných oblastech.
Daseinsanalytický komentář ke klasické definici:
Z daseinsanalytického pohledu je psychologie často chápána jako věda, která rozčleňuje lidskou existenci na dílčí funkce a procesy, aby je bylo možné měřit, popsat a porovnávat. Tento přístup je metodologicky užitečný, avšak ontologicky omezený.
Daseinsanalýza upozorňuje, že člověk není součtem psychických funkcí, prožívání není „obsah vnitřní psychiky“, ale způsob bytí-ve-světě, chování nelze plně pochopit bez porozumění situaci, smyslu a horizontu světa, v němž se odehrává.
Přehodnocení klíčových pojmů psychologie z daseinsanalytické perspektivy:
• Psychické procesy = nejsou vnitřní mechanismy, ale fenomenální způsoby, jimiž se svět ukazuje Dasein.
• Prožívání = není subjektivní obsah „uvnitř hlavy“, ale otevřenost světu, která je vždy situační, časová a vztahová.
• Chování = není pouhá reakce na podnět, ale existenciální odpověď na svět, který na člověka klade nároky.
• Osobnost = není stabilní struktura rysů, nýbrž dějinný způsob bytí, který se stále znovu uskutečňuje.
Psychologie a její hranice z daseinsanalytického hlediska:
Daseinsanalýza si psychologie váží jako popisné a empirické disciplíny, avšak poukazuje na její limity: psychologie často zkoumá člověka jako objekt, zaměřuje se na jak funguje, nikoli na jak je, ztrácí ze zřetele otázku smyslu, bytí, úzkosti, konečnosti a svobody. Z tohoto pohledu psychologie poskytuje mapy terénu, nikoli vstup do samotného bytí.
Psycholog v daseinsanalytickém horizontu:
Psycholog, který se inspiruje daseinsanalýzou, není pouze analytikem procesů, ale průvodcem v porozumění prožívání, tím, kdo naslouchá řeči existence, odborníkem, který respektuje, že život nelze plně operacionalizovat. Nejde o odmítnutí psychologie, ale o její ontologické ukotvení.
Komparace:
Zatímco klasická psychologie studuje psychické procesy a chování, daseinsanalytický pohled ji chápe jako dílčí perspektivu na lidské bytí, které nelze redukovat na psychologické funkce, ale které se vždy odehrává jako bytí-ve-světě.
Realita:
Pokud je psycholog klasické školy (psycholog ve zdravotnictví), bude se pravděpodobně držet lékařské diagnostiky, kterou lze nahlížet jako teoretický konstrukt, byť praktický, hmatatelný a vykazovatelný. Psychologové mají v repertoáru různé testy, diagnostické dotazníky, aby Vám přidělili „hmatatelný osobnostní profil“. Takový dokument může subjektivně klienta i vystrašit nebo degradovat do pocitu „chronicky nemocného“, neboť odborná terminologie používá slova jako „porucha, dysfunkce“, což z pohledu daseinsanalýzy je odosobněné a redukující.
PSYCHOTERAPIE
Lékařská odborná definice psychoterapie:Psychoterapie je odborná léčebná metoda, která využívá systematicky vedený terapeutický vztah a psychologické prostředky k ovlivnění duševního prožívání, chování a osobnostního fungování člověka. Je indikována při léčbě duševních poruch, psychosomatických obtíží, adaptačních potíží a krizových stavů a může být prováděna samostatně nebo v kombinaci s farmakoterapií. Psychoterapie vychází z teoretických modelů (např. psychodynamických, kognitivně-behaviorálních, humanistických, systémových, z daseinsanalýzy, a jiných) a je realizována kvalifikovanými odborníky v rámci zdravotní péče nebo vzdělanými a zkušenými psychoterapeuty.
Daseinsanalytický komentář k lékařské definici:
Z daseinsanalytického hlediska je psychoterapie často chápána jako technika ovlivňování psychických procesů. Tento pohled je však zúžený, neboť přehlíží, že terapeutická situace je především setkáním dvou existencí v otevřeném světě. Daseinsanalýza nechápe psychoterapii jako „zásah do psychiky“, nýbrž jako vytvoření prostoru, v němž se může ukázat způsob bytí klienta, společné tázání po tom, jak klient právě existuje, umožnění, aby se znovu otevřely uzavřené možnosti bytí.
Přehodnocení klíčových pojmů psychoterapie z daseinsanalytické perspektivy:
• Terapeutický vztah = není nástroj, ale existenciální setkání, v němž se svět klienta stává sdílitelným.
• Léčebná změna = není korekce symptomů, ale proměna vztahu ke světu, k sobě a k druhým.
• Technika = může být podpůrná, avšak nesmí zastínit fenomenální porozumění.
• Cíl terapie = nikoli adaptace na normu, ale obyvatelnost existence.
Psychoterapie jako prostor otevřenosti:
V daseinsanalytickém pojetí psychoterapie není proces „opravování člověka“, nevede klienta k předem definovanému ideálu zdraví, ale udržuje otevřenost pro to, co se chce v existenci ukázat. Utrpení není nepřítelem, ale směrovkou, která ukazuje na místa, kde je bytí zúžené, ohrožené nebo popřené.
Role terapeuta v daseinsanalytickém horizontu:
Terapeut není expertem na život klienta, ale ten, kdo naslouchá řeči bytí, svědek a spolubydlící terapeutického prostoru, odborník, který unese nejistotu, nehotovost a otevřenost. Jeho přítomnost je méně technická a více ontologická.
Realita:
Zatímco lékařsky chápaná psychoterapie je metodou léčby duševních obtíží, daseinsanalyticky pojatá psychoterapie je otevřeným setkáním, v němž se člověk může znovu naučit být ve světě, který mu byl dosud neobyvatelný. V tomto ohledu je Daseinsanalýza „jiná“ a nabízí jinou perspektivu v přístupu k životu. Ze zkušenosti klientů lze říci, že jim jiné terapeutické směry nepomohly, ale právě Daseinsanalýza jim otevřela nový svět.
OFICIÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÉ SMĚRY – PŘEHLED A STRUČNÝ ODBORNÝ VÝKLAD BEZ DASEINSANALYTICKÉHO KOMENTÁŘE
Psychodynamické a psychoanalytické směry:Psychoanalýza (freudovská)
Původní psychoterapeutický směr založený Sigmundem Freudem. Vychází z předpokladu, že psychické potíže jsou důsledkem nevědomých konfliktů, zejména z raného dětství. Terapie pracuje s volnými asociacemi, přenosem, protipřenosem a interpretací nevědomých obsahů. Cílem je zvědomění nevědomého a strukturální změna osobnosti.
Psychodynamická psychoterapie:
Modernější a flexibilnější vývoj psychoanalýzy. Zachovává důraz na nevědomí, vztahové vzorce a vývoj osobnosti, ale je časově omezenější a více orientovaná na aktuální problémy. Používá se běžně v klinické praxi.
Kognitivně-behaviorální směry:
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT / CBT)
Strukturovaný, krátkodobý a empiricky orientovaný přístup. Vychází z předpokladu, že psychické potíže jsou udržovány nefunkčními myšlenkami a vzorci chování. Terapie se zaměřuje na jejich identifikaci a změnu pomocí konkrétních technik. Silně zastoupena v medicíně založené na důkazech.
Behaviorální terapie:
Starší forma KBT, zaměřená primárně na pozorovatelné chování a principy učení (podmiňování, posilování). V současnosti je většinou integrována do KBT.
Třetí vlna KBT:
Soubor moderních směrů, které rozšiřují KBT o práci s emocemi, hodnotami a přijetím:
ACT (Acceptance and Commitment Therapy)
DBT (Dialekticko-behaviorální terapie)
MBCT (Mindfulness-Based Cognitive Therapy)
Tyto přístupy kladou důraz na vztah k prožívání spíše než na jeho přímou změnu.
Humanistické a existenciální směry:
Rogersovská terapie (terapie zaměřená na klienta)
Založena Carlem R. Rogersem. Vychází z předpokladu, že člověk má vrozenou tendenci k růstu. Terapeutický účinek spočívá v kvalitě vztahu – empatii, bezpodmínečném přijetí a kongruenci terapeuta.
Existenciální psychoterapie:
Zaměřuje se na základní existenciální témata: smysl, svobodu, odpovědnost, konečnost, osamělost. Pracuje s tím, jak člověk existuje ve světě, nikoli primárně se symptomy. Patří sem různé školy inspirované filosofií existence.
Daseinsanalýza:
Existenciálně-fenomenologický směr vycházející z filosofie Martina Heideggera. Zaměřuje se na způsob bytí-ve-světě, nikoli na psychické mechanismy. Terapie je chápána jako otevřený prostor porozumění existenci klienta.
Systemické a rodinné směry:
Systemická terapie vnímá psychické potíže jako součást vztahových a komunikačních systémů (rodina, organizace). Nezaměřuje se primárně na jedince, ale na interakce a vzorce v systému.
Rodinná terapie:
Pracuje s rodinou jako celkem. Existují různé školy (strukturální, strategická, narativní), které se liší metodami, ale sdílejí systémový pohled.
Gestalt terapie:
Gestalt terapie klade důraz na prožívání v přítomném okamžiku, uvědomování a odpovědnost. Pracuje s emocemi, tělem a kontaktem se světem. Terapie podporuje integraci osobnosti a dokončování „nedokončených gestaltů“. Gestalt znamená něco jako „tvar“, což si lze imaginárně představit jako množinu bytí, ve které nejsou určité fragmenty v harmonii s celkem.
Interpersonální psychoterapie (IPT):
Krátkodobý, strukturovaný přístup zaměřený na mezilidské vztahy a sociální role. Často využívána v léčbě deprese a afektivních poruch. Vychází z předpokladu, že změna vztahového fungování vede ke zlepšení symptomů.
Transpersonální psychoterapie:
Zahrnuje práci s rozšířenými stavy vědomí, spiritualitou a transcendentními zkušenostmi. Zaměřuje se na osobní i transpersonální rozměr lidské zkušenosti. V některých zemích je uznávána, jinde stojí spíše na okraji oficiálních systémů.
Integrativní a eklektické přístupy:
Integrativní psychoterapie vědomě propojuje různé terapeutické směry do jednotného teoretického rámce.
Eklektická psychoterapie:
Pragmaticky využívá techniky z různých směrů bez nutnosti jednotné teorie. Simplicitně řečeno jde o styl terapeuta, který si kreativně a selektivně vybral specifické (osvědčené) postupy z různých směrů a aplikuje je v terapeutické práci, aniž by se držel oficiálního proudu.
Další uznávané směry a přístupy:
Hypnoterapie
Psychodrama
Logoterapie
Narativní terapie
Mindfulness-based terapie
Arteterapie (většinou jako doplňková metoda)
Realita:
Psychoterapie není jednotný obor, ale pluralitní pole teoretických a praktických přístupů, které se liší pohledem na člověka, vznik potíží i cestu ke změně. Jednotícím prvkem je využití terapeutického vztahu k podpoře změny a zmírnění utrpení. Jak říkal náš Rektor docent Růžička – psychoterapie je řemeslo a zároveň i umění.
KOUČINK
Odborná definice koučinku:Koučink je rozvojový a podpůrný proces, jehož cílem je podpora osobního, profesního nebo výkonnostního rozvoje klienta prostřednictvím strukturovaného dialogu. Kouč pomáhá klientovi ujasnit si cíle, mobilizovat zdroje, rozvíjet kompetence a přijímat odpovědnost za vlastní jednání. Koučink není léčebnou metodou, není určen k léčbě duševních poruch a pohybuje se mimo zdravotnický rámec. Vychází z předpokladu, že klient je funkční, kompetentní a schopen změny.
Daseinsanalytický komentář k odborné definici:
Z daseinsanalytického pohledu je koučink specifickou formou práce s možnostmi bytí, nikoli s utrpením jako takovým. Nezabývá se primárně tím, co je zraněné, ale tím, co je ještě možné. Daseinsanalýza upozorňuje, že koučink implicitně pracuje s určitým obrazem světa a úspěšného bytí, předpokládá otevřený horizont možností, stojí na relativní stabilitě bytí-ve-světě klienta. Koučink se tak odehrává v prostoru, kde je existence stále dostatečně obyvatelná.
Přehodnocení klíčových pojmů koučinku z daseinsanalytické perspektivy:
• Cíl = není pouze výkonový nebo externí výsledek, ale způsob, jakým chce Dasein existovat.
• Potenciál = není vnitřní zásoba schopností, ale otevřenost možnostem světa.
• Zodpovědnost = není tlak na výkon, ale převzetí vlastního bytí jako svého.
• Motivace = není technicky vytvářený stav, ale odpověď existence na to, co se jí jeví jako smysluplné.
Koučink a jeho existenciální hranice:
Z daseinsanalytického hlediska má koučink jasné limity – nepracuje s hlubokým existenciálním utrpením, neotevírá systematicky otázky úzkosti, viny, konečnosti, může přehlížet ontologickou tíhu situace, v níž se klient nachází. Pokud se bytí stává neobyvatelným, koučink ztrácí půdu pod nohama a je třeba jiného rámce (psychoterapie, psychiatrie).
Role kouče v daseinsanalytickém horizontu:
Kouč není léčitel ani interpret skrytých významů, ale partner v tázání po možnostech, ten, kdo pomáhá udržet směr k otevřenému světu, průvodce v rozhodování, nikoli v utrpení. Jeho postoj je méně interpretační a více orientační.
Realita:
Zatímco koučink je odborný rozvojový dialog zaměřený na cíle a výkon, daseinsanalyticky jej lze chápat jako práci s otevřenými možnostmi bytí tam, kde existence ještě unese směr, volbu a odpovědnost. Koučink je oblíbený v manažerské oblasti nebo sportu, neboť se snaží posilovat výkon a efektivitu. Je důležité zopakovat, že není z principu terapeutický a léčivý, ale může pomoci třeba v oblasti individuálního plánování v sociální práci nebo jako pomůcka pro klienty se závislostí, kteří se potřebují naučit zvládat strukturovaně správu svého života (splácení dluhů, motivace k činnostem, hledání práce, získávání přehledu o závazcích, atd.).